Nový peeling, jupí

Img106

Jsem si konečně koupila. Nečekejte nějakou boží recenzi, spíš mě
alverde tentokrát hodně pobavilo. Mám ráda kvalitu jejich výrobků a
líbí se mi, jak jsou green a přírodní a všechno. No, nelíbilo se mi,
jak je to růžový a tak, ale kokos. To je prostě něco, čemu nedokážu
odolat! Kokos!

Tak jsem včera hned hopla do sprchy a fakt jsem se začala smát. Ne
seriozně, kromě těch peelingovejch kuliček, nějakýho toho gelu v tom
byly regulérní kousky kokosu! Ne že bych teda ochutnala, ale to snad i
poznám, taková škoda! :D Zajímalo by mě, esi to má jako nějakej efekt
:D

Takže pokud se chcete pobavit jako já, tak doporučuju, peelí skutečně
dobře. Trochu moc sladká vůně, ale taky to nepoužívám čatstěji než
jednou za 14 dní, tak to ani nevadí :)

Další dobré dopoledne!

V dodržování tradice dobrých dopolední jsme v úterý vyrazili s honnym
na snídani pryč. Protože vstávám o hodinu až dvě dřív než muž
(většinou, ne vždy) tak mám taky hlad o hodinu až dvě dříve.
Nenakrmená jsem byla protivná a protivná. Zajeli jsme tedy do tesca, s
větším trucováním a mou panikou z hladu, jsme si něco koupili. Muž mi
zašel omýt hrozny, zatímco já jen seděla a zírala, na více energie
nebylo. Pak jsme tedy posnídali (dokumentace mojí porce snídaně
nechybí :) ) a pak jsme zašli do DM, kde jsem si koupila sojový
kakaový nápoj (om nom nom) a peeling.

Po tom, co jsme vyšli z obchodu, tak se začal objevovat malý mordor. S
tím náladovým počasím jsme ho ignorovali, zašli si do panerie pro
frappé a posadili se ven. (Toto všechno probíhalo za zuřivého
checkování do 4sq. :D ) A začalo pršet. Udělala jsem vám i video, ale
netuším jak ho někam dostat. :/

Při pršení jsme zalezli do food courtu v campusu, dopili frappé,
dostali hlad a dali si zeleninový nudle napůl. mňam. Pak jsme šli na
autobusy - muž do práce a já domů. Zuřivě balit. Venku bylo ale
nádherně, chladno po tom dešti, ale sluníčko... chrochtala jsem
blahem.

(download)

Brno je prostě nádherný město, víte

Ráno bylo pod mrakem, sice teplo, ale příjemněji než posledních pár
dní a tak jsme ráno vyrazili na kávu, než musel muž do práce. Kávu
jsme si pořídili na České, u kofi kofi, doporučujeme, já dvojité latté
a muž banánové latté. Fuj, banán... to je jídlo přijatelné jen v
čerstvé formě, když je šlupka ještě nazelenalá a nebo polité
čokoládou...
No a šli jsme si sednout na Komenského náměstí, kde se setkává několik
univerzit/fakult. Před JAMU je nádherná fontána. (Kde jsme byly minule
se Sylvinkou a následně tam proběhla asi nějaká sázka, chlapec tam
plaval, za hlasitého povzbuzování jeho kamarádů. Jak tam plaval nevím,
je tam vody po kolena...) U té fontány je příjemnější ovzduší, i když
je cítit chlor, je tam stín a hlavně! Pokud máte štěstí, tak se z JAMU
dá slyšet hudba i zpěv... Dneska klavír a "operní" zpěv, nevim
nerozumím tomu, ale bylo to krásný.

Předtím teda se ozývala chaotická hudba a muž to komentoval, že to
jsou asi reparáty. :)) Nááádhera.

(download)

Večer vytrhnutý ze stereotypu

Při opouštění Znojma a "domova" mě vždycky chytne dobrá nálada. Ale
vždycky. Tak nějak se uvolní napětí a stresy a je líp.
Na oslavu mi tedy počasí vytvořilo duhu. Byla obrovská, na fotku se mi
jí vešla tak třetina... A pak jsme šli s mužem na jídlo, pizza yum
yum!
Tak jsme vzpomínali na Erakis a Exina, měli jsme super obsluhu...
Drahá polovička na sebe vylila starobrno a na odchodu nám pan pizzař
řekl "dobrý den", tak jsem se prý až nevhodně rozesmála, tak dobrou
náladu jsem měla. (Protože ještě předtím jsem po cestě na pizzu
přemlouvala muže, abych si mohla pořídit psa a on na to řekl, že je to
generátor hoven a to mě rozesmálo do kolen, pak jsem se ani nemohla
nadechnout. :D Blbost, ale ten moment překvapení... :) )

Prostě hezký, když to není stereotyp, z domu domů a bus, šaliny a tak...

(download)

Star Wars večer

Img095

SW jsou mou láskou, možná už je to mainstream, ale já si pamatuju jak
jsem děcko seděla před televizí a jásala nad Star Wars i Star Gate a
necítím se ochuzená, i když skoro neznám Slunce, seno... a tak dále :)
Tak jsem si i přes dietu otevřela chipsy a víno... a kdyby nepřišli v
půlce rodiče a nezačali komentovat každou minutu, tak bychom měli
nádhernej večer.

Cesta z pošty

Img094

Já mám tak ráda naše město. Musela jsem vyfotit tuhle fotku, prostě
musela. Možná vás to ani nebude nijak brát, ale já vám ji stejně
chtěla ukázat. Napůl cesty z pošty k nám domů. (Poštu můžete nahradit
i nádražím, ze kterého běžně chodím domů, když přijedu z Brna. Protože
pošta je u nádraží, nebo nádraží u pošty. :) ) Chytil mě boží slejvák,
v době focení jsem stála ještě pod střechou starého autobusového
nádraží. Zvedla se taková ta božská vůně deště a po tom všem hicu jsem
se málem rozpustila blahem. A o pár minut později jsem se málem
rozpustila fakt, protože jsem promokla na kost... Být z cukru, tak je
po mě :)

První svatba mimo rodinu

1.) ostříhané muž
2.) šťastní manželé
3.) svědek ženicha s nevěstou (nahnaný na taneční parket mnou, se mnou
netancoval :) )
4.) momentka, na které jsem měla být já a můj jediný tanec večera, ale
aspoň je hezkej průstřel na nevěstu, tanec s kamarádem
5.) afterparty

Poprvé jsem jela na rodinu, kde se nevdával/ženil někdo z mojí rodiny.
"Těšila" jsem se na drama a hádky, ale ni takovýho se nedělo. Nevěsta
byla klidná, ženich nadšený. Můj drahý byl svědkem pána ženicha, tak
jsme přijeli o pár dní dřív.
Lepší dovolenou jsem neměla. Hory jídla, přátelé a pááárty.

Skutečně jsem se dobře bavila, po dlouhý době jsem se opila a
připouštím - svatby můžou být hezké, když se lidi mají rádi a matky
zůstanou cool. Aspoň trochu.

(download)

Upršený den

Pokud mě alespoň trochu znáte, tak víte, že teď mám nálady napřesdržku. Včera jsem si vymyslela, při cestě autobusem, že vyrazím na celý den na naši boží plovárnu. Oh well. 

Chtěla jsem si vzít knížky (kindle) a spojení se světem (mobil), jídlo, pití, plavky, ručník a být celý den sama, u vody a kromě plavání dělat spoustu prospěšných věcí.

Jako třeba jsem si byla skoro stoprocentně jistá, že mě konečně polapí múza pro psací challenge, když se dlouho nebudu hýbat, a že vymyslím jak se elegantně rozloučit s dosavadní prací a neublížit tak někomu, kdo do mě hodně investoval. Teď se totiž cítím nevděčně...

No a jako naschvál má v 11 začít pršet a bouřit až do středeční noci. Takže budu doma, a nebudu sama, budu otravována rodinou, budu muset uklízet a tvořit hodnoty, což mě v současném rozpoležení žene zpátky do kouta. Já prostě teď nemůžu a nechci a předpoklad jakýhokoliv stresu mě teď fakt děsí. "Slon na hrduníku a slzy v očích" děsí.

Tak se snažím vymyslet nějaký jiný plán. A nemám, jelikož z mého pokoje je skladiště, jako se postupně stane nám všem, co vyletíme z hnízda a nemám ani svoje soukromí, natož prostor.

Terapie autobusem

441519510

Je devet rano a ja sedim v autobuse, miricim z okrajove casti Brna. Posloucham pisnicky ze smashe a uzivam si moznost nic nedelat. Premyslim a planuju.
No... to planovani mi moc nejde. Od obdobi statnic nedelam nic jineho nez jen nervuju. (Presedam na salinu.) I pres uspesne prijimaci rizeni na magisterske studium jsem porad v panice z.povahy meho zamestnani, kterou uz nezvladam. (Fotim fotku z saliny, kde je napsana cena vymeny okna a odkaz na diskuzi na fb. Dpmb je vylepilo tak pred dvema mesici. Ted nekdo prilepil bubliny s asi uryvky z te diskuze. Pobavilo.)
A ted me cekaji jeste dva prestupy a budu v autobuse domu, kde si planuju poplakat, dospat deficit, dohnat serialy a cist si, zajdu na koupak a v mezicase si naplanuju zivot a zbavim svet chudoby a nestesti i valek.
Ale stejne mam to cestovani rada. Pozorovat lidi nebo (ne)menici se mesto a krajinu. Zrovna, kdyz jsem jela z domu do brna jsem si rikala, ze to zacnu mapovat -menici se pocasi i rocni obdobi. Premyslim nad provedenim.
Druha salina a pravdepodobne posrana sedacka, ale nesmrdela tak spis ne. Vseobecne veseli a konverzace s nove nastupujicimi. Hrnuli se k ni vsichni... nekdo se zasmal a nekdo zas nadaval nad hlouposti lidstva, oh well.
Uz cekam na posledni bus. Slunecno, ale vitr, takze je parak snesitelny. Konec cestovniho deniku.