Dneska jsme pouklízeli pozůstatky, teda minimálně část. (Je 12:53, tak mám ještě naději, že toho stihneme víc.) Chceme jít ven, honny kvůli ingressu. (Do kterýho nemám pozvánku!!!) Já na kafe a do civilizace, protože prostě proto.
Taky se mi ozvali z pohororu a jdu zítra na další kolo, které má proběhnout v angličtině. Což symbolizuje anglický den – kromě pohororu mám i zkoušku.
Už teď se nám to nedaří. Jsem neobvykle unavená, pobolívá mě hlava a přesto, že honny tu běhá v trénkách, tak já klepu kosu. Zatímco jsem vypravila muže s psíčkem ven, tak jsem si zalezla a těším se až se vrátí. Uvaří mi čaj z rakytníku a já zůstanu vegetit v peřinách. Hodim teda asi ještě jednu pračky a douklízím kuchyň, ale prý se s tím nemám nervovat, že máme dovolenou a tak budem odpočívat.
A jak mi pěkně to blogování jde, že? Miniblogování, chcete-li. Jak dlouho asi vydržím?
Muž s Roxy se vrátili a přinesli krásnou fotku:
Psíček zírající na daňky! ťuťu.
Jsme ráno vstali, nasnídali se a vyrazili do Brna. Měla jsem pohovor, bylo to fajn, snad to vyjde. Ještě nic nevím. Ale jinak máme pěkný den.
Muž uvařil skvělý oběd. Telefonem. Pizzu. Ale je to moje oblíbený jídlo a byla úžasná, takže pro mě super :D Koukali jsme na doctora who a pak jsem šla dospávat deficit. Ted jsem vstala a koukám na partners – proč to proboha zrušili?! Damn you!!!
Snad večer ještě půjdeme na pivo a tak a zítra se pustím do „učení angličtiny“ a úklidu. Tadá!
Na pivě jsme byli a asi jsem zapomněla, jaké to je si pořádně s někým zadrbat, sweet mother of jesus, to bodlo. A nemám pro vás žádné fotky... Ale "zítra" (protože vkládám zpětně) budou a ještě mám fotky z Vánoc, jéj :)
Konec roku a začátek toho nového byl skvělej. Můj původní plán byl televize a jídlo a nic. Protože každej rok jsem vymýšlela, co dělat kam půjdem a vloni to bylo strašný! Prakticky můj nejlepší silvestr byl ještě s Pištou na střední. To bylo wheee :)
A tak nějak se samo stalo, že jsme jeli za Haničkou a panem Médou Jedli jsme a pili jsme a hráli deskovky. Taky jsme si zatančili a zazpívali. (Totiž zatančily a zazpívaly.) A druhý den v podstatě to stejné.
Nejlepší bylo, že honny dostal z humoru hru pro sociálně nemožného tučňáka a ta nám poskytla zábavu na celý druhý den, i na procházce v zámeckém parku (a byl krásný!) jsme si hintovali celebrity, i když jsme nevěděli, kdo to je. Nebo jako v mém případě, když jste si mysleli, že víte a věděli jste kulový :)
Psíček silvestra přežil krásně, většinu ohňostrojů zvládla, ale jak se to přiblížilo k nám, tak začala vyšilovat. Nicméně to nebylo tak hrozné, rychle se uklidnila, dala si kostičku.
A tak jsme ukončili 2012 a začali 2013 :)
Obrazky:
Nový rok, nový diář
Psíček na cestáchPsíček u pana Médi na pohovce
Som dostalaRoxy jsem si pořídila do dočasné péče 7.9.2012. To znamená, že ji mám doma (a prakticky 24 hodin po boku) asi... 5-6 týdnů.
Pejska jsem adoptovala prostřednictvím organizace www.chrtivnouzi.cz . Vy, co mě znáte, tak už mě máte plný zuby a jistě víte, odkud ji mám a jak to bylo, ale v zájmu shrnutí informací a pro ty, co to zajímá to tady zrekapituluju.
Na konci srpna, asi týden před příjezdem chrtíků, jsem absolvovala pohovor o tom, co to obnáší. Jednak aby organizace znala mě, ale rychle se to zvrhlo do konverzace, co bude třeba za rok, co maj chrti rádi a tak podobně. Slečna k nám přišla s vlastními dvěma chrtíky a tak jsem definitivně dostala na svoji stranu muže. Já jsem překonala strachy "co budeme dělat v jedna plus jedna s pejskem velikosti malé srnečky". Protože, jak si to lehlo, tak si to lehlo a tam to zůstalo.
Koupila jsem misečky, krmení, vodítko a vyrazili jsme na převoz. Kam jsme dojeli pozdě, prakticky, protože prostě jsme se nemohli vykopat a pak jsme uvízli v zácpě. Akorát jsme u vjezdu předjeli velké bílé auto, které vezlo pejsky z Irska. To jsem se málem rozbrečela, knedlík v krku a srdíčko mi málem vyskočilo z hrudníku. Díky ženám těhotným v mém okolí jsem totiž sama prázdniny prožila tak nějak těhotná a už jsem se těšila až si to nějak dostanu ze systému. Takže jsem byla dva měsíce "těhotná" a pak jsem během pár hodin "porodila". Více si můžete přečíst ve starším článku :) Nicméně, opravdu pláč přišel, když začali kňučící pejsky vytahovat - kňourali, protože se těšili ven.
Odvezli jsme si teda pejsku, která byla tak vzorná na vodítku a sice neslyšela a spíše nás tolerovala, ale tak nějak bylo vidět, že to bude super klidná povaha, která bude prostě naše. V téhle době jsem ji měla ještě v dočasné péči = kdykoliv si ji mohl někdo vzít. Za tu dobu jsem s ní dvě noci proseděla u gauče, protože zrychleně dýchala a trochu pofňukávala. Na to jsem byla připravená a nevadilo mi to, třetí noc jsem se budila i přesto, že Roxy v klidu spala. Tři dny stejně tak nejedla a odmítala si lehnout, sednout, kdekoliv jinde, než doma. Venku na vodítku byla vzorňák, reagovala na sebemenší zatáhnutí a povel, nechodila mimo cesty, hodně se mě držela. Nezajímali ji kočičky, ani cizí pejsci, cizí lidé ji taky nebrali. Nás chodila trochu vítat, ale ocásek se jí otva odlepil od nožiček, aby jím zavrtěla.
Po prvních pár dnech začala šikovně jíst, trochu vce nás vnímat. Ale jinak to bylo pořád stejné, víceméně nás tolerovala. Po tom, co jsem ji vezla po týdnu ukázat domů, tak se ke mně víc uvázala - chodila za mnou jako ocásek. Zároveň už věděla, co to znamená "nesmíš" a "ke mně". Druhý povel jen v místnosti a jen když se jí chtělo. Po víkendu s ní jsem se rozhodla, že ji adoptujeme. Za podpory celé rodiny a muže.
Po dalším týdnu jsme šli na společné venčení s dalšími chrty, abych se ujistila, že nedělám nic špatně. Naučila jsem se používat místo mlsek a piškotků normální salám a fungovalo to jako zázrak. Z hluchého psa nám Roxy začala poslouchat na jméno.
Na začátku minulého týdne se za námi začala chodit mazlit, vítá zvesela, po vyběhnutí ven mrská ocasem a nadšeně poskakuje. Teď poslechne ve výběhu na přivolání, prakticky napoprvé, učíme zůstat. Ve velkém výběhu za námi běží, abychom jí neutekli, to mi udělalo zatím největší radost. Taky na volném vodítku poslechne pěkně na přivolání nebo na změnu směru. Super to bylo.
A fakt jsem nadšená z té válející se srnečky na mém koberci, hodně se mění a je to samá radost. Uznávám, že jsem si naschvál vybrala staršího pejska a příjemnou povahu, ale teď, když vím, že to zvládnu, tak další bude nějaké aktivnější štěndo. :)
Sorry fot the long post :D
Pro mého adoptovaného chrta jsem si mela vyrazit v pátek 7.9. do Heroltic u Tišnova. Sbalili jsme auto, vyrazili do zverimexu pro pamlsky, benzín a rychle tam. Ani nebudu popisovat cestu, protože jsme jeli pozdě, byly zácpy a kalamita.
Pejsci měli přijet (asi 20 pejsků? možná 30¨) dorazit v 17:30. V tento čas jsme u vjezdu předjeli onen náklaďáček, ve kterým byla chrtidla. Zaparkovali jsme a já se vydala hledat aspoň někoho koho znám. Byl to docela zážitek, už tak tam mohla být dobrá dvacítka chrtů majitelů, co jeli na víkendový sraz, nebo si jeli pro nového pejska. A do toho začali vyndávat nové pejsky z Irska.
V ten moment už mi ukápla slzička, jakej to byl doják a čekala jsem na vyvolání jména svého nosánka. Asi třetí pejsek vyndaný z klece byl identifikovaný jako můj a tak jsem pro něj vyrazila. Nasadili jsme obojek, připnula jsem svoje vodítko a vyrazili jsme vyvenčit a doplnit tekutiny. V ten moment přišla slečna, co se mnou dělala pohovor, že mám psa. A co nám to dali. Tak jsem poprvé přidřepla a ejhle - to nebude moje holčička, hlavně protože to byl pes.
Nakonec jsme zjistili, že to je Patrik a díky bohu, protože je o pět centimetrů vyšší než Roxynka a má síly za 2. Já mám síly tak za půl. :D
Nakonec jsem teda měla na hlídání dva pejsky, zašli jsme za doktorkou, která nám řekla, co mají oba za problémy a ještě jsme je chvilku povenčili. Nakonec jsem teda spokojenost sama, že jsem si dovězla tuhle něžnou malou holčičku, protože Patrik byl stejně nádherný, ale silný a alfa dog.
Podepsala jsem smlouvu o převzetí do dočasné péče a vyfasovala na "hlídání" kromě psa i jeho pas.